Stolní tenis zvaný pinec

6. listopadu 2008 v 23:28 | #Sh |  Stolní tenis
Pinec nebo-li stolní tenis- krásný a elegantní sport.
Hrávala jsem ho sem tam jako malá holka, takové ty obíhačky kolem stolů, s elegancí to rozhodně nemělo nic společného, o správném držení pálky
a technice úderu jsem tenkrát neměla ani potuchy.

Asi před půldruhým rokem jsem měla možnost
se s tímto sportem seznámit blíž a od té doby
se snažím trénovat a pilovat své pingumění. Potíž je, že pokud nehrajete pravidelně aspoň 2-3x týdně,
tak cokoliv se naučíte, se Vám do dalšího hraní zčásti tak nějak "vytratí z pálky" a začínáte znovu nebo téměř znovu.
Další problém, který řeším doposud, je, jaké prkno (pálku) a potah si vybrat.

Touha učit se a hrát není bohužel všechno, pokud nemáte k sobě dobré protihráče, tzn. takové, se kterými je trénik pozitivní nejen technicky (když je hráč na úrovni a o něco lepší než Vy), ale i psychicky (když Vás nedeptá víc, než jste schopni se zdeptat samy v případě, že se Vám moc nedaří). Zároveň musíte mít takové protihráče
k dispozici několikrát týdně...což je fuška sehnat.

Kdyby existovala možnost vyslovit 3 přání, pak jedno z nich by bylo: "ať mé stolně-tenisové umění je minimálně 5x lepší než v současnosti a ať zvládám stejně dobře trénink jako zápasy na body.... Zasvěcení vědí přesně,
o čem mluvím.
I když jste totiž při tréninku za hvězdy nebo se tak cítíte, tedy jakože Vám to jde a snažíte se zvládat techniku úderu i správný postoj, tak jakmile jde o body, najednou se technika jaksi vypaří a sami se nestačíte divit, kam až jste
se svým pinkajícím uměním schopni klesnout. Rozdílnost hry při tréninku a zápasu je zřejmě přímoúměrná četnosti tréninku a zápasů... Vzhledem k výše uvedenému a také k tomu, že pohádky o třech přáních se jaksi nekonají, budu asi věčný benjamínek na tom malém kousku zelené nebo modré barvy (zatím jsem jinou barvu u pingstolu neviděla)...


Před dvěma měsíci jsem se byla podívat na Prague Open 2008, jak pinkají světoví profíci.
Hvězdou sportovního klání byl sympaťák rakušan Chen Weixing, rodák z Číny a samozřejmě náš Petr Korbel, který Chena porazil a vyhrál. Kdybych měla srovnat oba hráče a co pro ně bylo charakteristické, tak Chenovo umění mě okouzlilo svou lehkostí a asi smyslem pro jemný sportovní humor, Korbel na druhou stranu zase působil jako absolutně vyrovnaný zkušený hráč, který s ledovým klidem drtil soupeře jeden míček za druhým.
Byla to úžasná podívaná. Jak jsem tak pozorovala hráče s jakou lehkostí ovládali to malé kulaté nic nad síťkou a stolem, měla jsem pocit, že to přeci nemusí být tak těžké se to naučit... Kdepak, je to umění, při kterém musí umět hráč velmi bystře a rychle vyhodnocovat situaci na malém kousku prostoru, zároveň zvládat míček i soupeře, protože výměny míčků bývají často neuvěřitelně rychlé...
Co dodat závěrem, snad jen přání všem pinkajícím nadšencům, aby měly rychlé prkno, nestárnoucí potahy, nekonečný elán, dobré soupeře a možnost trénovat dle vlastní chuti.



Petr Korbel



Chen Weixing


Rozhovor s Korbelem


Na stupních vítězů: Chen Weixing, Petr Korbel, Lubomir Jančařík a Dmitri Prokopcov

Stolnětenisoví nadšenci

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dany Dany | E-mail | 13. prosince 2017 v 20:04 | Reagovat

Zdravím, upřímně znějící vyjádření, které mně moc potěšilo. Jsem totiž dlouhodobě také postižen snahou zlepšovat se ve stolně-tenisovém umění. Trénuji obvykle dvakrát týdně, hraju soutěžně v Brně a pokud můžu, chodím se podívat na utkání 1.ligy mužů nebo žen. Dany

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama