Tak jsme zase o rok starší a o jeden kemp TT vzdělanější. Ač mnozí z nás máme pocit (mě nevyjímaje), že hrajeme stále stejně, či-li špatně, že kroutíme ruku tak, jak se nemá, že stojíme u stolu jak prkna s takřka nulovým pohybem, přesto přese všechno nám jsou kempy stolního tenisu přínosem. Poznáme to, buď ze slov trenérů, nebo v tom, že se v "žumpě" posouváme už mnohem pomaleji do propadáku nebo ještě lépe, zůstaneme u stejného výchozího stolu nebo se posuneme dopředu. A jako bonus máme šanci poznat stejně zapalené lidi a prožít s nimi různé pinčesové i nepinčesové aktivity.
Kdo to nezkusil, nepochopí, že aktivní dovolená s oblíbeným sportem je super relax, i když je člověk cca 5-hodinovým pohybem utahaný jako kotě, nicméně mu zůstane fajn pocit na duši a hlavně má možnost se zdokonalit a potrápit své tělo téměř na hranici svých možností.
Takže, jak bylo druhým rokem na kempu ve Stráži pod Ralskem?
Vyhodnoceno a sečteno, asi nejlepší kemp, jaký jsem měla dosud možnost absolvovat.
Co bylo pro a co proti.....
Pro (klady):
1. opět skvělí trenéři bratři Borůvkové, kteří se nám věnovali s plným nasazením při trénincích i mimo ně, jako třeba možnost si s nimi zahrát večer v rámci "biorobotů", posezení u grilu, absovovali s námi atrakci vodních lyží, akorát mě mrzí, že se mnou nehráli nohejbal, tak snad příští rok :-)
2. skvělá parta lidí, tentokrát obohacená o naše slovenské kolegy z okolí Bratislavy, což uvítala zejména moje maličkost, jelikož mám na Slovensku část svých rodných kořenů a tak jsem si mohla aspoň občas slovensky porozprávať :-)
Letos to tedy sedlo včetně všech lidí naší skupiny B 2.turnusu. Jednak tam člověk viděl spoustu známých tváří a jednak i ti noví, se rychle začlenili. Kdyby se stejné složení opakovalo i příští rok, vůbec bych se nezlobila...
3. mimopingpongové aktivity:
Jeden podvečer byl věnován vodním lyžím. Kdo chtěl, zkusil si, jaké to je, nechat se opleskat vodou za pokusu objet cca 4 sloupy mezi nimiž bylo nataženo vlečné lano s kotvou. Zkusila jsem to, bohužel ač lyžař, dojela jsem k první zatáčce (cca po 200m) a pak mě lyže jaksi přestaly poslouchat. Následovalo plácnutí do vody a lovy lyží rozhozené po hladině jezera se silně zabahněným dnem.... Každý měl, tuším tři pokusy, ale od absolvování toho dalšího mě odradila zpětná cca 200m dlouhá bahenní procházka s lyžemi v závěsu. Akce byla v ceně turnusu, což byl bonus od provozovatele kempu. Máme videa se zážitky z vodního lyžování snad všech účastníků, takže jsem se při jejich sledování pobavila podruhé :-) (a zřejmě se ještě několikrát pobavím :-))))
Další aktivitou byl petang, který jsem si letos zahrála poprvé v životě. Se svým slovenským kolegou jsme sice vyřadili provozovatele kempu, ale bohužel jsme i tak skončili čtvrtí... No nic, do příštího roku pilně natrénuji (koule, jako koule :-) ) a to by bylo, aby nebylo aspoň první místo :-).
A jako poslední sportovní aktivita byl nohejbal, tam se o nic nehrálo, bylo to jen přátelské pokopání mezi podobnými nadšenci, jako jsem já. I tak jsme si ale užili spoustu legrace, než nás déšť vyhnal ze hřiště. Letos bylo tedy počasí velmi krkavé, resp. bylo štědré na déšť, takže pobyt v herně byl snesitelný co do teplotních výkyvů směrem nahoru.
I letos se pořádalo, tak jako každý turnus, grilování, takže malé posezení u grilu zpestřilo dost chuťově neuspokojivý jídelníček kempu (viz oddíl "proti"). Slováci měli sebou několikalitrovou zásobu domácího vína, takže mnohým se grilování protáhlo do brzkého rána :-)
5. Herna
Nevím jak komu, mě sedla včetně osvětlení, stolů i míčků (opět zásoba cca 15 míčků v košíku u každého stolu). Je pravdou že po cca hodince tréninku se míčky většinou záhadně zakutálely kamsi do dálavy k sousedním stolům, ale kdo měl naběráky, buď klasické "na motýly" nebo vlastní výroby (instalatérská trubka zakončené přes kruhový průřez gumičkami- šikula Laco :-) ), celkem rychle si zaobstaral zatoulané loptičky zpět.
Proti (zápory)
1. Stravování
Bohužel, stejně jako minulý rok, bylo i letos stravování dost slabým bodem kempu. Jídlo bylo nedochucené, neosolené, rýže rozvařená, asi dva dny jsem raději do jídelny vůbec nevkročila. Takže i když hodlám příští rok, pokud ne ještě jednou letos, na kemp zavítat, tak jídlo si s mafou vyřešíme ve vlastní režii, čili kemp si objednám bez jídla a bez ubytování viz bod 2
2. Ubytování
Být o dovolené na hotelu panelákového typu a zažívat všechny "radosti" městského sídliště, to asi není nic příjemného pro pobyt na dovolené, byť je to sportovní dovolená. Ranní brzký budíček v podobě rachotu projíždějícíh aut (těžko nechat v létě zabedněná okna) nebo přivelmi aktivního sekače trávy, to tedy přeci jen ubere elánu při ranním optimisteckém vykročení pravou nohou z lože.... Takže i ubytování bude napříště v osobní režii nebo zvolíme všechno jiné, jen ne hotel. Krom hotelu byla i možnost chatek, ale tam byla údajně díky nevlídnému počasí poměrně zima, což se snad částečně dořešilo zapůjčenými přímotopy.
Neutrální:
Rozdělení do skupin
nám jaksi letos moc nesedlo, tedy mě to až tak nevadilo, nicméně při každém ukončení tréninku skupiny B (minulý rok jsme byli v C) bylo nutno čekat půl hodiny na jídlo v hospůdce u herny, kde jsme měli stravování. Tak jsme toho občas, když nám ještě zbývala energie, využili k prodloužení tréninku, pokud byly volné stoly u následující skupiny. Tento problém se týkal samozřejmě jen těch, kteří byli ubytovaní na hotelu.
Závěr:
Příští rok jedu zase, možná ještě letos na pátý turnus, podle toho, jak se v dohledné době s mafou domluvíme, protože to bylo opravdu super a vřele každému takovou dovolenou doporučuji. Věřím, že mnozí by byli spokojení se všemi výše uvedenými body, jelikož každý není takový zhýčkanec jako moje maličkost :-)
Sportu zdar a hurá na kempy.... léto je v plném proudu!